Neskutečně skutečný výlet

Jak už jsem psala dříve čekal mě muzikál Popelka na ledě. Ovšem co se může stát v jeden den, by jsem ani ve snu nevěřila.

Sice trochu se zpožděním jsme vyrazily směr Praha. Cesta byla v celku klidná. V Praze se měli setkat s maminčinou kamarádkou a společně vyrazit do Tesla arény. Nějakým záhadným způsobem jsme skončily u O2  arény. XD Podotýkám, že bylo 11.00h., kdy představení začíná. A po prohlášení mého přítele ,, Počkat!! Ale tady to není.,, Nastal zběsilí úprk k autu a směr Tesla Aréna. Po naprosto šílené a zběsilé jízdě jsme vyskákaly z auta a běžely hledat naše místa. U vchodu nám bylo řečeno, že představení je odložené o deset minut. Díky bohu. A naše místa??? Ta byla přesně na druhé straně než vchod u kterého jsme stály. Umf Umf. Jen jsme dosedly představení začalo. Na obrazovku přiletěl modrý motýl a uvedl nás do pohádky. Moc se mi to líbilo. Kostýmy, hudba, kulisy, herci i krasobruslaři byli úžasní. Nejlepší scény byly: když princ rozjímal s hvězdami(přilítli jako blesk a dělali přemety), hodina tance s Dejdarem, kuchaři, přeměna popelčiných šatů(hvězdy ji zahalili třikrát do závoje a během chvilenky měla jiné šaty), ples(kde se obrovské sukně dam vznášeli), kočár(tažený labutěmi), princ hledající popelku u jezera(kde v leknínu tančila baletka). Mohlo tam být víc piruet a akrobatických prvků. Více mi vadilo, že o dvaceti minutové pauze, kdy jsem si chtěla dojít na toaletu, občerstvit se a dojít si koupit upomínkový předmět, jsem stihla pouze toaletu(dvacet minut strávené ve frontě). Děkovačka byla dlouhá  a dojemná. K mému překvapení na vystoupení byla V.I.P. osoba Livia Klausová, které byla předená kytička. Když to shrnu: Kdo nebyl na Popelce přišel o hodně. Takže věřte na pohádky, mějte se rádi. A kdo věří na pohádky bude stále mladý.

Po tomto zážitku jsme se shodli na obědě u Bílého Lva. Příjemné prostředí, milý personál a výborné jídlo.

                                                                       












Pak hurá na procházku a vánoční trhy. Teda kosa byla hrozná. Dokonce proběhl jakýsi pokus o sníh.
Prohlídla jsem si stánky, shlédla představení, pořídila pár fotek, zjistila tajemství blištivých cetek, snědla trdelník, viděla muzeum sexu a čokolády(hříšná kombinace), dokonce jsme našla Starbuck (álelůja).
Du si takhle a najednou koukám naproti mě de herečka Jana Stryková. A moje první slova byla ,, hele není to ta sestřička z Ordinace v růžové zahradě? Ta co chodila s tím doktorem Flintou?,, XD Moje mamka se začala strašně smát. Koukala jsme na ní. Zastavila se u stolečku s blondýnou, která měla mikrofon. U teplého nápoje dělali rozhovor. Kameraman byl opodál. Teda páni to je den........Paráda

Poslední zastávka byla v IKEI na černém mostě. To jsem ještě netušila jaká to byla osudová chyba.
Abych nepředbíhala. Načerpala jsem novou inspiraci. Viděla krásný naaranžovaný sváteční stůl a pořídila si drobnost.














A to nejlepší na závěr. Moje maminka a přítel se rozhodli, že se na cestu ještě posílí párkem v rohlíku a colou. Sotva jsme dosedli ke stolkům, když v tu chvíli přilítl chlap v černém s vysílačkou ať vyklidíme prostor. Přesunuli jsme se o kus dál. Pár lidí se ptalo co se děje. Prý nesmí nic říct. Personálu Ikei říká ať se chovají normálně. Než má mamka a přítel dojezeno přesunem se na druhou stranu. Když dojí jdeme k východu. Ten chlap řekne, že na parkoviště se nesmí. Mamka říká, že auto nemáme na parkovišti, ale vedle u sportovního areálu. Pustí nás tedy ven. Jen co jsme prošli druhými dveřmi nás zastaví, že dál nikdo nemůže ani podél budovy ani do garáží. Musíme se tedy vrátit dovnitř. Během pár minut na místo přijela policie. Ta nás zamkla uvnitř. Prý nemůžou nic říct, nikam nesmíme, ani na toaletu, vše je prý pro naše bezpečí. Během chvíle se šiří různé informace co se děje. Přesunu se k oknu  a koukám jak policisté venku pobíhají sem a tam. Usoudím, že jde o bombu. Davová panika se šíří. Lide se s policií hádají ať jim řekne co se děje, proč je tam zamykají, že musí na toaletu a co jako mají teď dělat. Policie mlčí. Nakonec zaměstnanec ikei pár lidí vede do skladu na záchod pro zaměstnance. V hlášení proběhne, že v bufetu je občerstvení zdarma. Lidé se tlačí a zachvilku už nic zdarma není. V tom malém prostoru bylo děsné vedro a nedýchatelno. V prostoru, kde nikdo nesměl být nakonec sedělo nejvíc lidí. Takhle nás drželi hodinu a půl. Pak nás pustili konečně ven. U našeho auta stála policejní hlídka. Mamka se radši ještě ptá jestli můžeme jet. Policista odpovídá, že ano, že šlo jen o atrapu bomby.......Na vlastní oči jsme se přesvědčily, jak je policie neschopná. Opravdu špatně zorganizovaná a zmatečná záchranná akce.

Konečně jsme se po akčním zakončení dne vydali k domovu.